Mexico 19/12/2011 – Teotihuacan

No co si budem zastirat, dnesni den nezacal nejlepe. Uz v noci jsem byl nekolikrat na zchode. Rano jsem jeste posnidal, neb snidane byla zahrnuta v cene a prece jim to nenecham. Jen tak tak jsem dobehl na pokoj, a snidane byla venku. Odjizdel jsem na Teotihuacan a vzal jsem si s sebou jenom sklenici vody, pripraven se s “Montezumovou pomstou” porvat. No a podarilo se, muj zaludek se zrejme dokaze vyrovnat s ledazcim.

Kdyz uz jsem se tak rozpovidal o zdravotnich problemech mel bych doplni, ze smog ktery je tak hezky zobrazen na nekterych fotkach tu opravdu existuje, mam rymu a ruzne alergie, kterym se tu zrejme dobre dari.

Teotihuakan bylo v klasicke dobe nejvetsi mesto obou amerik a tohle byl hlavni nabozendsky komplex. Hlavni atrakci je “Cesta mrtvych” jez byla lemovana nabozenskymi a civilnimi centry, mezi nimi se vyvysuje pyramida Slunce a Mesice. Na obrazku je ona slavna Cesta Mrtvych, zakoncena je pyramidou Mesice a po prave strane se zdviha pyramida  Slunce.

Pyramida slunce je podle pruvodce treti nejvyssi pyramidou na svete. Ted se ale prokazalo, ze to neni pyramida Slunce ale boha vody a deste Tlakotla.

Tohle uz je obrazek z opacne strany, potom co jsem vysplhal na pyramidu Mesice.

Tohle uz je Zeman, cely radostny,  na pyramide Mesice. Cely tento komlex zacali planovat nekdy kolem roku 100 AC a postupne na nem pracovali asi 500 let. Kde byl v te dobe praotec Cech o tom nema nikdo ani potuchy.

Cestou zpatky jsem jel autobusem. Zasedl jsem, autobus se rozejel a ja si cetl si knihu. Ani sem si nevsiml, ze autobus zastavil, kdyz to me privede zpet do reality slecna, v cernem vojenskem obleku. Vysvetlovala mi neco spnelsky, ja jsem samozrejme nerozumel ani slovo, a ona zacinala pozvolna zvysovat hlas. Vsiml jsem si, ze nekteri lide vystupuji z autobusu i vytusil jsem, ze autobus ma nejakou poruchu a my budem prestupovat. Trochu me prekvapilo, ze vystupuji pouze muzi, ale moc pozornosti jsem tomu nevenoval, lec kdyz jsem vystoupil videl jsem tam zevlovat nekolik vojaku se samopaly, jeden me prohledal zda nemam zbrane, a postavil jsem se do rady jako posledni. Prohledali autobus a po chvili jsme zase vsichni nastoupili a pokracovali v ceste do Mexico City. Musim se priznat, ze to byl velice neprijemny pocit.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s