Rakousko_31 Viden

Text:

Insert:

Advertisements

Recko_28 Olympos

Text:

Recko_27 Vergina

text:

Insert:

Recko_27 Thessaloniki

Text:

Insert:

Recko_26 Athos

Nezli se dostanu na poloostrov rad bych neco uvedl na pravou miru. Moji tri spoluestovatele mi pripadali ponekud pomali, nicmene casem jsem se presvedcil, ze to je jenom jejich prizpusobeni k mistnim podminkam, viz moje cesta lodi z Italie. Nejdrive se, v lodni kancelari, presvedcili, ze mame listky na spravnou lod. Potom jsme se jeli podivat zda je tam lod opravdu zaparkovana. Teprve potom jsme se vydali hledat hotylek, kde prespime. Rano jsme k lodi vyrazili s nejmene hodinovou rezervou a v klidu se vyporadali s hodinovym zpozdenim. Jak uz mi, sparvne, rekla slecna v Bridisi, spolehat se na pouhy fakt, ze vlastnite listek na reckou lod a na dannou hodinu je v podstate krok do tmy. Ostatne jak uz rikal kamarad Lenin, duveruj, ale proveruj! Protoze jsme meli vsecko proverene dorazili jsme do klastera bez problemu a dobrodruzstvi.
Uz ted mohu rict, ze klaster na mne zanechal hluboky dojem a v nekterych aspektech dokonce v kladnem smeru. Napriklad, velkou cast bohosluzby provazely zpevy, ktere byly nad ockavani prijemne. Chram vypada velice impozantne, vsude kam oko dohledne jsou zlate nebo pozlacene ozdoby, svicny, lustry a tak dale, steny jsou pokryty malbami  mozaikami a vsechno je to tajemne osvetleno nekolika svickami.

Rano jsme se vydali, lodi, na cestu do klastera Vatopedy. Zvolili jsme kratkou cestu, takze, nas klaster byl hned treti, v poradi a my jsme mnoho dalsich klasteru nevideli ani z lodi. Pokud pisu klaster, minim tento konkretni. Mezi klastery na poloostrove jsou ohromne rozdily, klastery jsou v podstate autonomni jednotky. Nas klaster, Vatopedy, byl zarizen v podstate jako hotel s velice levnou a dobre pracujici obsluhou, vcetne kuchyne a prilehlych polnosti, sadu a zahrad. Klaster byl, v poslednich letech, zapleten do obrovskeho skandalu s prodejem pozemku a pranim penez.
Hlavni funkci klastera je libat ikony a modlit se za “nase” blaho. Ranni obrad zacal ve 4 hodiny rano. Byl jsem tam jako jeden z prvnich. Hned vedle vstupnich dveri sedel na trune predstaveny klastera, jak lide vchazeli, tak se mu uklonili a polibili mu ruku. Chvili jsem se dival a potom jsem se zaradil do fronty a kdyz jsem prisel na radu a chystal se mu polibit ruku, tak ucuknul, jako usknuty zmiji. Asi holt ma vycvicene oko na neverici. Potom se verici a mnisi radily do fronty, vytvorili takoveho hada a postupne se posunovali od ikony k ikone, pokrizovali se, polibili ikonu (nekdy na nekolika mistech) a pokracovali dal. Protoze jsem se citil urazen a navic mi libani plexiskla, ktere pred tim polibilo (to rano) nejmene 100 lidi, pripada ponekud eklhaft (krasne ceske slovo), do rady jsem se nezasunul a prohlizel si ty nadsene verici, vetsinou rusy. Aby jste si udelali lepsi predstavu, v klastere maji sedm ikon, ktere “prokazatelne” delaji zazraky, take je zde mnoho ikon od kterych se zazrak teprve ocekava a mohl by jste to byt zrovna vy, na koho to padne. Navic je zde spousta relikviaru a ostatku svatych, chloubou tohoto klastera je, zarucene pravy, opasek Panny Marie. Tyto schranky se samozrejme take libaji. Takze suma sumarum, ve dvou predpokojich a v hlavnim sale kostela se fronta posouva kolem cirka 20 hlavnich artefaku, z nichz nektere se dokonce libaji nekolikrat na ruznych mistech. Asi za pol hodiny, zacnou cist postupne jednotlivi mnisi, velice monotonim hlasem neco coz ja jsem predpokladal, ze jsou odstvce z bible. Pokud je to modleni tak do toho moc duse ani nadseni nedali. Potom byly zpevy, nejspise zase modlidby, ktere vsak byly na poslech velice prijemne a pro mne vitane zpestreni. Potom, na zaver, pridali jeste nejake modlitby, ale to se jiz blizila sedma hodina. Odebrali jsme se  do mensiho kostela, kde byl proveden servis (obrad), v hlavnim kostele zustali pouze mnisi. Vetsina obradu je provedena za zastenoua a ortodoxni verici pak dostanou kousek chleba a misto vina vodu, neortodoxni (ted me napadlo, ze ja jsem opravdu neortodoxni verici) nedostanou nic, naopak, byl jsem nekolikrat upozornen, abych si pro chleb pane ani nechodil. No ale to se jiz blizila 10 hodina a s ni, dlouho a touzebne ocekavana snidane. Jidlo meli velice dobre usporadane, zorganizovane, dostatek a navic opravdu velice chutne. Vecer, ve 4 hodiny se provadelo pouze libani ikon, cteni z pisma, zpevy a modleni, coz nam zabralo pouhe dve hodinky a v 6 hodin jsme se jiz srocovali na veceri.

Jeste je tady jeden odstavec, ktery jsem se rozhodl pridat. V kalstere je v soucasne dobe asi 120 mnichu. Z toho me zaujali dva kluci jeden, mozna 15ti lety, druhy asi 18ti lety. Ti dva se “dobrovolne” rozhodli vstpupit do klastera a stat se mnichy, se vsim co k tomu patri. …